Recenze

Také si ještě živě vzpomínáte červen 2003, kdy se na svět vřítil do té doby poslední díl dnes již kultovní série Grand Theft Auto nesoucí podtitul Vice City? Jestliže se považujete za hráče a nebyli jste zrovna v té době v umělém spánku, zahrabáni pod zemí nebo na rekreaci na Sibiři, jednoduše si tu dobu musíte pamatovat. O přestávky, ale vlastně i o hodiny nebyla hlavním tématem výuka, nýbrž popisování úžasných zážitků z hraní. Kombinace, jež byla ve Vice City předvedena bylo něco neskutečného. Ještě snad nikomu se nepodařilo zamíchat do jednoho guláše ohromnou volnost a návykovou hratelnost, avšak mírně hyzděnou několika „drobnými“ nedostatky, kterých si však stejně nikdo jiný až na dotěrné recenzenty, kteří je stejně v závěrečném verdiktu omluvili, nevšímal.



Proč jsem se v předchozím odstavci vůbec nezmínil o starších sourozencích výše zmiňovaného dílka? Z jednoho prostého důvodu. I když se nejedná o nekvalitní hry, i když způsobily stejně velkou mánii jako Vice City, i když nabídly stejně skvělou zábavu aj., nemohly se se svým novým sourozencem rovnat. Z toho důvodu byl příchod San Andreas tolik očekáván. Jen málokterá hra si vysloužila tak mocný hype, ale jak tomu tak bývá, ne vždy dokáží vývojáři své sliby dodržet na 100% a dost často nám pod tlakem médií naservírují pouze jakousi směs ničeho. Jenže bát se nějakých nekvalit nového „GTAčka“ byla, upřímně řečeno, hloupost. Tedy alespoň dle půl roku staré verze pro PlayStation 2 (nemám rád plecháče), nebo nemám pravdu? Hra nedostávala nižší známky než 90% a navíc jsme se měli na PC dočkat mnohem vylepšené grafiky. Ono, zní to slibně, ale… Grand Theft Auto: San Andreas pro mě rozhodně není to, co před dvěma lety bylo Grand Theft Auto: Vice City. A na následujících řádcích se pokusím obhájit mé „odvážné“ tvrzení. Jen žádám zatvrzelé fanoušky o klidné nervy. Případné upomínky, nadávky, obálky s antraxem nebo teroristické útoky prosím směřujte na šéfredaktora (kontakty najdete v sekci „redakce“, adresu domů popř. dodám) (pozn. Dyler - tak to vypadá, že budu muset zvolit Last Minute a odletět na Tenerife ;)) Děkuji za pochopení!



Jestliže na něčem Rockstaři opravdu zapracovali, je to právě zpracování/podání příběhu. Konečně se můžeme vžít do role NĚKOHO a dělat NĚCO, co opravdu dává smysl, tedy většinou. Postupem času jak se budete prokousávat příběhem se dočkáte několika velmi nepříjemných zvratů a sáhnete si totálně na dno jen proto, abyste nakonec ovládli celé území (resp. podsvětí) megalomanského státu San Andreas. Ale zpět k hlavní dějové lince. Postava, s níž zabijete desítky hodin skutečného života, nese jméno Carl Johnson, mezi svými přezdíván drsňácky CJ. Píše se rok 1992 a po pěti letech strávených pěkně v chládku za mřížemi v městě Liberty City se náš hrdina (v době příjezdu typická socka) vrací konečně domů, do Los Santos, města, kde poprvé spatřil světlo světa. Dozajista si však jeho příjezd nepředstavoval tak, jak skutečně dopadl. Cestou domů ho lapila zkorumpovaná policie a vysvětlila mu, jak si vše představují, tedy ne zrovna podle Carových snů. Téměř celé území ovládl konkurenční Ballas Gang, matka je kvůli pouliční válce mrtvá, jeho dva sourozenci, Sweet a Kendall rozhádaní, Groove Street Gang jehož je členem je téměř na rozpadnutí… Vskutku růžové výhlídky a když k tomu ještě připočtu podplacenou policii, CJ se bude muset sakra ohánět, aby vše dopadlo dle jejich představ. A že cesta nebude jednoduchá a striktně lineární potvrzuje již jen samotná náplň jednotlivých misí. Kromě klasických přestřelek stojí za zmínku též vykrádání baráků, krádež kamionu za plné rychlosti na dálnici nebo ničení aut pomocí drobného modýlku letadla se zabudovaným kulometem. Nutno však dodat, že nejednou nebudete přesně vědět proč vlastně tuhle misi děláte (a nejen kvůli obtížné angličtině) a co je nejdůležitější, jejich náplň je často jen odvar z úkolů předešlých nebo ještě hůře, ze samotného Vice City.



Nevím, jestli je to specificky můj pohled, ale zdá se mi, že poslední dobou jsou, resp. budou v módě hry, které nabídnou hráči totální svobodu ve všech ohledech. Avšak to pravé ořechové ještě stále nepřišlo. Vezmu-li trochu jiný žánr, tedy RPG, synonymem pro výraz „volnost“ je bezesporu TES III: Morrowind. Není však žádným tajemstvím, že všeho moc škodí a u tohoto megalomanského světa to platí dvojnásob. Hodinám nečinného bloumání se jednoduše nevyhnete. Tuto odbočku jsem si dovolil jednoduše proto, že San Andreas se nezdravě blíží právě té nudnosti, jakou jsme měli možnost vidět v Morrowindu. Je sice fajn, když si dobrovolně jen tak jezdíte na bugince přes hory/pouště/lesy, avšak koho baví mise, v nichž je vaším úkolem pouze něco převést a i takováto stupidita vám zabere klidně neuvěřitelných 20 minut! A není nic nepříjemnějšího než bláznivý taxikář, jenž vás kousek před savepointem přejede nebo zaseknutí/pád hry při ukládání pozice. Stabilita je jedním slovem katastrofální. Denně mi x krát San Andreas spadlo do Windows nebo, to bylo ještě lepší, „kejsla“ při přepnutí ze hry do menu, jelikož jsem musel celý počítač restartovat. Vrchol byla nemožnost samotného spuštění. I když nejsem nějaký strašný cholerik, tyto momentky nenesl můj počítač bez následků (i když za to nemohl). Velikou novinkou, jíž se tento titul chlubí, je přidání systému skillů a základních potřeb (resp. potřeby). Ještě než se pustím do bližšího rozboru jednotlivých schopností, uvedu, že jediná potřeba, kterou si CJ žádá uspokojit, je hlad. Ale nyní již blíže ke zmiňovanému RPG přídavku. Každý prvek si můžete postupně vylepšovat různými způsoby. Respekt získáte plněním misí, svaly a vytrvalost nevypracujete nikde než v posilovně, maximální možnou délku zadržení dechu zvyšujete pochopitelně potápěním, nejvyšší hodnota zdraví stoupá postupně sama, množství podkožního tuku nahrabete přecpáváním se hamburgery a sex appeal je ovlivňován tetováním na vašem těle, stylem účesu, tloušťkou či počtem vylovených ústřic. Kromě těchto schopností projevujících se přímo na vašem těle tu pak máme také pár dalších jako ovládání aut (autoškola poslouží skvěle), přesnost/rychlost/účinnost střelby u zbraně zlepšíte jejím používáním nebo návštěvou střelnice atd. Každý typ dopravního prostředku/zbraně má svojí stupnici. Dosti divně se ale jeví fakt, že vyhnat skill u zbraní na hodnotu nejvyšší je záležitostí půl hodiny, avšak abyste se mohli chlubit maximální hodnotou u řízení aut, budete se muset „projíždět“ takřka desítky hodin!



Pro ty, kteří ještě s novým GTA neměli co dočinění, by se hodilo uvést z čeho se stát San Andreas skládá. Hlavními pilíři je trojice metropolí. Tou první, jež navštívíte, je rodné Los Santos, pokus o převedení známého L.A. (na E3 bohužel nenarazíme – jsme v 90. létech) do herní podoby. Další zastávkou se zhruba po deseti hodinách hraní stává San Fierro (podle San Francisca), charakteristické zejména prudkými změnami počasí (smog vypadá opravdu smogově) a nakonec Las Ventura – nejpestřejší, nejbohatší, největší. Město všech NEJ, v němž se připravíte na konečný zátah proti roztahovačnému z Ballas Gang. Každé město, ba i každá čtvrť, je něčím charakteristická, nabídne něco, co v jiné nenajdete. Jednou je to pláž, kousek vedle již okrsek společenské smetánky. San Andreas nijak neodbočuje od svých předchůdců, a tak je pochopitelné, že v návštěvě jiných oblastí se vám hra snaží zabránit. Avšak cedule „Closed“ na mostech již nejsou problém. Poprvé v sérii GTA, jak jsem již před chvílí naznačil, máte možnost plavat! Jenže jakmile se pokusíte o návštěvu „nepovoleného“ území, pět hvězdiček vám dá jasně najevo, že tady ještě nemáte co dělat. Ve hře se, jak je u této série zvykem, budete těšit z hromady zdánlivě zbytečných blbůstek, u kterých ale nakonec dokážete vytvrdnout pěknou dobu. Jen těžko se ubráníte hraní skutečných klasik na automatech, sázení na dostihy, závodům ve „skákáním“ ve speciálních autech, tzv. „lowriderech“ nebo partičky kulečníku. I když samotná dějová linka mi zabrala, odhaduji tak velice solidních 40 hodin, tak právě díky drobnostem, s nimiž se v San Andreas setkáte snad na každém kroku, můžete počítat se zábavou na mnohem, mnohem delší dobu! A když říkám „mnohem delší dobu“, mám tím na mysli klidně 200 hodiny zábavy. Nepřeháním tak trochu? Ani omylem! V prvé řadě bude vaším cílem číslovka 100% v sekci „STATS“.



Jenže to není nic snadného, tedy pokud si nevytisknete mapy se všemi bonusy z naší fanstránky. Stejně jako ve Vice City se dostanou do vašeho zájmu koupě nemovitostí (savepoint, někdy garáž) nebo zdolávání unikátních skoků. Sice trochu zamrzí absence populárních balíčků, avšak přibylo něco nového. Tím „hlavním“ jsou tagy, tj. graffiti nepřátelských gangů, které musíte přestříkat. Jejich počet dosáhl kulaté stovky. Dalšími novinkami jsou pak ústřice. Tyhle mořské potvůrky, jichž je 50, sice neskrývají perly s miliónovou hodnotou, ale pro mnohé jedince něco fikanějšího – zvýší totiž vaší sexuální přitažlivost a jako bonus se pak ještě vaše konto obohatí o 100 dolarů. Posledními věcičkami na hledání jsou, stejně jako v případě ústřic co se počtu týče, místa pro focení. Fajn je také ukládání veškerých vašich snímků do dokumentů, které pak již stačí jen otevřít a kochat se svým uměním. Přibyly také nějaké nové způsoby přivydělávání si – v noci klidně vykrádejte domy nebo bojujte o území. Čím větší ho máte, tím více peněz proudí do vaší kapsy. Vydáte-li se pokud možno co nejmírumilovnější cestou, kupte kasino a z pohodlného gauče obklopen polonahými dívkami sledujte, jak prosperujete. Stále to není těch 200 hodin? Tak si připočtěte ty desítky módů jejichž počet se denně rozšiřuje v našem download centru! Kdo hrál PS2 verzi, možná si vzpomene na možnost hrát ve dvou na jednom monitoru. Bohužel této možnosti jsou PCčkáři zbaveni. Obyčejný multiplayer se také nekoná. Ale vlastně proč, vždyť je to pomalu MMO.


Nebylo by to GTA bez pořádných přestřelek, hektolitrů stříkající krve, absencí hlav, peprné mluvy, agresivních nepřátelských gangů a otravných mužů zákona. Rockstaři sázejí na osvědčený recept a dělají jedině dobře. Veškeré „znaky“ jejich série jsou zachovány a pouze vylepšeny. Průjezd územím, jenž přísluší mexickým frajírkům, se neobejde bez prostřelné gumy a pokus průchod je mnohdy jen nedůstojný způsob smrti. Když už se ale rozhodnete vzdorovat a z boje vyjdete jako vítěz, naskytne se vám lahodící pohled na hromádku těl koupající se ve vlastní krvi. Jen škoda, že během pár vteřin zmizí. Stejně jako jejich zbraně. Sotva stihnete přeběhnout silnici než se jejich nádobíčko spolu s nimi vypaří. Ach ten realismus… Jenže ouha, jakmile se drobná potyčka strhne ve větší melu, přiřítí se parta chlápků v černých uniformách a pozlacenými odznaky na hrudi. Kdo pak to asi může být? Tihle zkorumpovaní otrapové opět přitvrdili a jakmile jim byť jen ťuknete do auta, neváhají vytáhnout svých 9mm důrazných argumentů. A tím to nekončí. Ve Vice City jste byli v bojovém vrtulníku takřka nepřemožitelní a to i při nejvyšším stupni hledanosti. Jenže oficíři ve státě San Andreas se vytasili s dalšími esy. Neváhají na vás vyslat letku stíhaček a to stále nemluvím o šesti hvězdičkách! Suma sumárum, nové GTA je opět o něco obtížnější než jeho sourozenci. Možná i z toho důvodu jsem se po prvních pět hodin „lážo plážo“ hraní neskutečně nudil a otrava byla na místě. Dokonce jsem uvažoval o vykašlání se na hru. Naštěstí zasáhl šéfredaktor naší fansite s tím, že vše bude po pár hodinách ok a měl pravdu. San Andreas nabere adrenalinové tempo, které kazí pouze místy stereotypní či nudně zdlouhavé mise a, jak již podruhé říkám, nestabilita. Sice si stojím za tvrzením ohledně místy opakování se, ovšem nechybí ani zcela originální mise. Byl by hřích nezmínit mírnou odbočku ke stealth žánru. Při hraní na PS2 jsem z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený, avšak jakmile jsem se po půl roce chopil klávesnice a myši, vše bylo v pořádku a já mohu toto rozhodnutí autorů s klidným srdcem pochválit a nezlobil bych se, kdyby takovýchto úkolů, jejichž splnění závisí na vašem tichém pohybu, bylo více.


Představte si ten pocit. Nasednete do nablýskaného bavoráka s kůží potaženými sedačky, otočíte klíčkem a během několika vteřin už si to pálíte přímo proti oslňujícímu žáru zapadajícího slunce. Vpravo se tyčí kamenité vršky hor, strháváte volant a řítíte se vzhůru. Slyšíte pouze šelest trávy o podvozek. Blížíte se k vrcholu, avšak ostrý horizont vás vymrštil do výšky, přelétáváte vrcholek hory a s větrem ve vlasech a bez předního nárazníku padáte dolů, přímo do ulice, kde jen tak tak zastavíte na červenou, abyste jako správní gentlemani pustili místní lehké děvy… Že to zní dost nereálně? Pochopitelně, ale jestliže někdo čekal od titulu jako je San Andreas nějakou propracovanou simulaci skutečného života se vším všudy, šeredně se pletl. Sice již pád z vrtulníku nepřežijete jen s malou újmou na zdraví jako tomu bylo v předchozím díle, nicméně stále je možné se v kabrioletu převrátit a brousit silnici CJovou hlavou. A to si pište, že takovéto momentky uvidíte vícekrát, než by vám bylo příjemné. Auta se překlápějí vždy a všude, nelze tomu uniknout. A navíc má Carl zřejmě opravdu hlavu ze super-pevného kovu, jelikož právě kabriolety budou, hlavně zpočátku to nejlepší, co tehdy ještě na „drobném“ území najdete. Pochopitelně se ale v pozdější částech hry setkáte s opravdovými žihadly, které se sice kvůli licenci nemohou honosit svým původním názvem, ale to nemění nic na faktu, že jsou se svými předlohami takřka totožné. Oproti Vice City sem autoři zakomponovali jakýsi „vývojový“ systém, takže rovnou zapomeňte na chvilku, kdy vaše první fáro bylo rovnou Ferrari. Když do něj poprvé nasednete, úcta a šetrnost, s níž se k němu budete chovat, bude balancovat na hranici šílenství. Kromě všedních aut jsou samozřejmostí i jiné, místy až mírně bizarní kousky. Nejvíce jsem si lebedil v kombajnu, jenž dokázal efektivně rozšmelcovat vše, co se mu připletlo do cesty, včetně střených lidských schránek (opět žádná zvířata, vyjma nesmrtelných racků). Z těch „pozemních“ bych vypíchl ještě např. vznášedlo, hummer, konečně jízdní kola (na BMX se můžete vyřádit na rampách) nebo „symbol“ GTA – tank. Co se lodní dopravy týče, v té jsem žádné větší změny neshledal (vyjma obojživelného vznášedla), avšak v oblasti letectví autoři zapracovali. Bohužel ne zrovna tak, jak jsem si přál. Je pěkné přidání více druhů letadel, včetně bojové stíhačky Harrier (thx Daniel Iltis) s vertikálním startem, ale co u mě bude výslednou známku snižovat je neskutečně pitomé ovládání jak letadel, tak vrtulníků. Kdyby alespoň zůstalo to, na něž jsem si zvykl u Vice City, jenže ono je díky kameře ještě méně intuitivní (jestli se to vůbec tak dá nazvat), než kdy předtím. Je vlastně jedno, v čem jedete/plujete/letíte, při zatáčce se kamera nedrží za zadkem vašeho stroje, nýbrž nějakou dobu zůstává ve stále stejné poloze a vaší mašinu snímá z boku. Nemusím tedy zdůrazňovat místy až frustrující nepřehlednost, která zamrzí zejména ve chvílích, kdy každá vteřinka je vážena zlatem.


„Carl, speak decency!“ kárá paní učitelka mladého klučíka ve třetí lavici. „Shut up, you bitch!“… Jak je vidno, CJ svojí mluvu od útlého věku poslušně pěstoval a nyní ze sebe vydává to nejlepší. Téměř v každé větě uslyšíte nějaké to méně slušné slovíčko či alespoň slangový výraz. Ne, že bych si liboval v takovéto mluvě, kterou ještě k tomu doprovází taková brutalita, ale jedná se o příjemné „osvěžení“ v jinak „solidních“ hrách, v tomto ohledu velmi nudných. Ale ani sebelepší text by nezapůsobil bez kvalitního hlasového podání. A to zvládli lidi z Rockstaru, tedy spíše dabéři, na jedničku. Veškeré postavy jsou velmi temperamentní, působí skutečně a je radost sledovat jejich rozhovory. Znalce potěší profesionálnost dabingu, jelikož několik postav si propůjčilo hlas skutečných hvězd, např. podplaceného poručíka Tenpenyho nadaboval známý herec Samuel L. Jackson jenž se, jen tak pro představu, angažoval do role Mistra Windu ve II. a III. Epizodě nynějšího trháku Star Wars. I přesto, že jsem v životě neslyšel někoho mluvit s latinskoamerickým přízvukem, po hraní San Andreas si již docela živě pamatuji styl a tón dorozumívání. Žádné „celé“ výrazy, pouze zkratky. Konečně, to je něco jako uvěřitelný život. Další novinkou je komunikace postav přímo na ulici. Často se vás někdo zeptá a vy máte možnost výběru zda odpovědět kladně, nebo záporně. Ve výsledku je sice vcelku jedno pro jakou reakci se rozhodnete, ale hra jako celek pak působí zase o kousek reálněji (i když k tomu má stále dost daleko). Vzhledem k tomu, že se pro hru chystá lokalizace formou titulek si jinak mírně „nepřehlednou“ angličtinu budou moci užívat i hráči neznalí tohoto jazyka. Osobně jsem velmi zvědav na to, jak se překládacímu týmu podaří věrně převést originální mluvu do našeho jazyka. V zájmu udržení autentičnosti mám velké obavy ze „zeslušňování“. Rád se však nechám překvapit, a to již někdy v půlce července. Více se o překladu dozvíte zde. Hudba a GTA, to je kapitola sama o sobě. Géniové z Rockstars přišli s něčím naprosto novým – rádiem. Každé vozidlo disponuje právě tou malou, ale o to více fascinující věcičkou, která do vás bude kromě stupidních reklam hustit ještě přiblbější talk show („Jmenuji se Ann a kdo mi nevěří, tak ať si políbí!“) a kvalitní tehdejší hudbu. A co je nejdůležitější, hudbu, jež se v 90. letech za mořem opravdu hrála. Celkový počet stanic je více než úctyhodný – 12. Kromě jednoho, v němž se pouze kecá, kecá a kecá, jsou ostatní zaměřeny převážně na muziku a poslechnete si takové kapely jako Cypress Hill či Blood Sisters. S politováním však musím říci, že ucho mladého Evropana bude znát sotva zlomek z reprodukovaných písniček a taky ne každý si při hraní přijde na své. Příznivci tvrdého rocku či metalu mohou rovnou do složky „User Tracks“ začít kopírovat své oblíbené melodie, jelikož rádia jsou zaměřena spíše na Hip-Hop, Country a romantiku. Také si nedovolím zkritizovat poutavost vybraných písní. I přes desítky hodin hraní se mi do paměti nevryla ani jedna, žádná mě tolik neoslovila v porovnání s již stokrát zmiňovaným Vice City, po jehož hraní jsem si ještě pěknou chvíli pobrukoval. Alespoň, že toho San Andreas nabídne opravdu hodně – samotný soundtrack zabere neuvěřitelných 8 CD! Trochu podivně ještě působí nutnost „aktivace“ svých MP3 skladeb přímo v menu hry. A to musíte udělat dokonce při každém novém spuštění. Naštěstí je hra velmi příjemná co se přepínání do Windows týče, takže když to vezmu kolem a kolem, dokud nevypnete počítač, nemusíte vypínat ani San Andreas. Další neduhou, co se vlastní muziky týče, jsou reklamy. I když si tam nahrajete ryze svoje oblíbené písničky, stejně mezi nimi musíte poslouchat trapné reklamy. Ne, že by tyto shoty nebyly vtipné, ale zážitek velmi úspěšně ničí. Nevím, zda to byl specificky můj problém, ale vždy při dešti mi vypadly veškeré zvuky. Nebylo slyšet nic, ani střelba, ani chůze. Vlastně ale jen to jediné je slyšet za normálních podmínek. Obyčejné běhání pustou krajinou je záležitost neskutečně hluchou.


Mezi slovem „brutalita“ a spojením „Grand Theft Auto“ by se s trochou nadsázky klidně mohlo udělat rovnítko. Vždyť ten rating 18+ a zákaz prodeje v některých vybraných zemích o něčem nekalém svědčí. Pravda, už jenom pěstní souboj a následné dokopávání není nic mírumilovného, avšak to pravé nastoupí až s pořádným zbraňovým arzenálem. Kromě klasické pistolky, samopalů (schopnost držet v každé ruce jeden je k nezaplacení), brokovnice, M16 nebo obligátní motorové pily, přibyl legendární AK-47, lovecká puška, svazek květin (fakt, nedělám si sranduJ) a mnoho dalších. Co však rozhodně nepovažuji za dobrý krok autorů je odebrání, pařansky řečeno, „rotačáku“. Ale co, vždyť je to jedno. Červená bude tak jako tak a je vlastně jedno, jestli dotyčného rozpůlíte řetězovou pilou nebo umlátíte svazkem květin.

co více exceluje série Grand Theft Auto v návykové hratelnosti, o to má horší vizuální zpracování. Hned na úvod je však nutno podotknout, že stát San Andreas je neskutečně rozlehlý, při přesunu nenarazíte na jediný loading (ostatně i samotné nahrávání uložených pozic je otázkou několika málo sekund), zobrazuje plno různých efektů, ale ve výsledku je hra, na kterou se ne zrovna nejlépe dívá a ani maximální rozlišení a vyhlazování hran ničemu moc nenapomůže. A navíc je dosti náročná i na HW (jen tak pro představu – 3GHz, 512 Ram a Radeon x600. Tak tahle sestava umožnila plynulé hraní pouze v rozlišení 800x600 a vysokých detailech). Ale přeci jen se musí nechat, že oproti konzolistům jsme si polepšili. Mnohem větší dohled stejně jako vyšší počet polygonů (i když jsou všechna GTA v tomto ohledu dosti chudé) je samozřejmostí. Možná, že kdyby se autoři nesnažili o scény, při nichž se hodnotí každý detail, výsledek je lepší. Není nic horšího, když pozvete přítelkyni na skleničku do baru a v roli hráče sledujete pouze dva hranaté panáky se slepenými prsty, kteří se po sobě neohrabaně nechávají jeden druhého hladit. Doufám, že nemusím již říkat o samozřejmosti procházení dvěří, levitování postav apod. Zkrátka katastrofa, RenderWare engine je již minulost. Před čím ale musím smeknout, jsou efekty. Efekty všeho možného. Při dešti sem tam spadne mlha, obraz se mírně rozzrní a zšedne. Naopak v pravé poledne, kdy je největší pařák a teploty přesahují únosnou hranici, začne, stejně jako v reálu, stoupat horký vzduch (bohužel se tak děje naprosto všude. I nad trávou, kde by to ve skutečnosti nebylo možné. Ale to už bych byl asi moc velký puntičkářJ) a obraz se rozvlní, což je dosti nepříjemné zejména při rychlé jízdě, díky které se můžete těšit na efektivní rozmáznutí pohledu. Naprosto smrtelná kombinace je to pak ještě při použití nitra, které sice nejde vypnout, ale osobně se mi jeho provedení líbilo ještě více než v loňském hitu NFS: Underground 2. Ale není to jen nitro. Své auto můžete vyšperkovat i z venku např. výměnou nárazníků, výfuků, poklic na kolech nebo rovnou přidáním střechy. Rozhodně ale nečekejte takovou propracovanost, jako ve výše zmiňovaných arkádových závodech. Vizuální změnou také prošel ukazatel momentlního zdravotního stavu a brnění. Zda hodnotit kladně či ne nechám na každém hráči zvlášť. Mně to je, upřímně, docela fuk. Při hraní jsem si škubal vlasy ze tří důvodů. Tou první je výše kritizovaná stabilita, nyní se, rozhodně ne přívětivým tónem vyřádím nad totálně tupou fyzikou objektů. Vzhledem k veliké „hranatosti“ herní plochy počítejte s „opravdovými“ horizonty. Jako by se krajina lámala podle pravítka. Bohužel, téměř každý přejezd tohoto místečka znamená převrácení auta na střechu. Ba ne, ono stačí jen předjíždět auta na mírně nakloněném svahu a v tu ránu jste hlavou dolů. Ještě že mnohdy stačí jen otočit volant a vaše skvostná limuzína se hbitě přetočí do své původní polohy. K naštvání je to zejména v misích, kdy musíte nějakým specifickým vozidlem dorazit na nějaké místo a pochopitelně vůz nezdevastovat. Vzhledem k vznětu motoru po pár sekundách, co je auto vzhůru nohama, je to fakt k naštvání. Nejednou mi spadla čelist při bizarní smrti mé postavy. Asi jako nejlepší ukázka poslouží následující příklad. Jel jsem po dálnici, avšak potřeboval jsem rychle vyskočit z auta, ale jako správný frajer u toho ještě jako že udělám smyk. Inu stalo se. Udělal jsem smyk, vyskočil z auta, jenže ve skluzu skončilo přímo nade mnou. CJ ležel hezky pod podvozkem, to přece není nic hrozného, říkám si. Jenže v možnostech hry není vylezení zpoza auta, tudíž jsem se jen mohl dívat jak leží a ukazatel zdraví nezadržitelně klesá…

Poslední fakt, s nímž hra usilovala o moje zdraví, byla umělá inteligence, kterou nemohu nazvat nijak jinak, než příznačně umělou demencí. Když po vás jdou policisté, bourají do sebe navzájem, nejsou schopni koordinované akce. Nějakému krytí za překážkami rozumí stejně jako pro žák první třídy teorii relativity. Při zastavení provozu na dálnici sice hodně aut do sebe navzájem narazí, ale jejich následná reakce je naprosto uhozená. Buď naštvaní řidiči vystoupí vozidel a začnou se navzájem mydlit nebo se snaží agresivně vyjet z pěkného štrúdlu. Ale to ještě není nic proti setkání se s taxikáři. Tihle kníratí cholerici nesnesou jediné otření o jejich vyleštěnou trosku a jdou přes mrtvoly a totální destrukci svého vozu jenom proto, aby si do vás ťukli a urazili nárazník (pokus ho ještě mají). Rockstars v tomto ohledu totálně selhali. Velikou novinkou je, oproti minulým dílům, možnost najmout několik svých spolubojovníků potkávajíc je na ulici. Tím si zvýšíte respekt a teoreticky byste se měli stát vražedným strojem. Jenže chyba lávky. Když dojde k nějaké přestřelce, vaši „věrní“ soudruzi jsou často již přejeti autem. Jestliže ne, stojí sto metrů od vás a než se k vám dořítí, je dávno po boji. V případě svátku, čímž mám na mysli jejich aktivní zapojení do potyčky, slouží pouze jako živé terče. Rockstars selhali podruhé.



I přes ne zrovna pozitivní vyznění recenze se musí nechat, že nový přírůstek do již tak početné rodinky Grand Theft Auto je velmi kvalitní a návykový kousek, který je bohužel hyzděn několika velmi nepříjemnými chybami. San Andreas není hrou, kvůli které byste si museli upgradovat počítač, ale když už ho rozchodíte, budete se skvěle bavit. Těch 90% dostane jen díky slavnému jménu a trochu nostalgie…


HODNOCENÍ: 90%



Autor: moolker








Copyright © 2004 - 2012 | GameFAN.cz Far Cry 5
GTA: San Andreas
Novinky
Game Info
Game Play
Galerie
Download
Diskuse
Ostatní
Shop
PC | X360 | PS3


PC | X360 | PS3




Návštěvnost


Stalker.GameFAN.cz
Star Wars Game Centrum
Black and White Fansite
Gothic Fansite
ABCgames.cz - hry, cheaty, trainery, návody, češtiny, cd obaly, wallpapery, screenshoty, download